Dalo by se to řešit různě, ale proč to nevyřešit jednoduše?
Na setkání k jednomu stolu s projektorem přišel vedoucí výroby a mistr současně. Během jednoho dopoledne vznikl na jedné stránce vedle sebe proces vedoucího výroby a proces mistra. Těžko říct, jak se to stalo, ale jejich pozice, jak je oni vnímaly jako přes kopírák. Aniž by to byl záměr, nějak se stalo, že firma zaměstvávala dva lidi, na dvou pozicicíh, ale s jedním procesem.
Chvíli nastalo ticho a pak se našlo rychlé a jednoznačné řešení.
Z obou procesů vedle sebe bylo jednoduché pro tyto dva a výkonného ředitele ukázat na činnosti, které od teď budou spadat do procesu výrobního ředitele a které do procesu mistra,
A víte co na tomto procesu bylo nejvíce pozoruhodné?
Že nikoliv nový mistr, ale původní vedoucí výroby byl nakonec tím, kdo situaci nevědomě způsoboval. Byl ve firmě odjakživa jako mistr, a s novým managementem byl povýšen. Ale nikdo mu nedokázal přesně specifikovat, jak vlastně má fungovat vedoucí výroby, v čem přesně se jeho kompetence mění, co už dělat nemá a jaké nové aktivity či dovednosti naopak bude potřebovat. A jak se říká v lidové moudrosti, tak se švec držel svého kopyta. A dělal věci, které oficiálně předal mistrovi a nedělal vedoucího výroby, protože nevěděl jak.
S jeho novým procesem se tak dokázal podívat na svoji pozici a roli úplně novýma očima!
Uviděl sebe jako místo v procesní mapě, které něco řídí, něco organizuje. Uviděl činnosti, které mu už nepatří, ale o kterých má mít přehled. A dokázal pochopit, že jeho odpovědností jsou nyní zcela jiná čísla a ukazatele, než jsou čísla a ukazatele, za které odpovídá mistr.
Tak krásně mohou fungovat procesy, když není jasné, kdo co má nebo nemá dělat či jak rozdělit kompetence, aby to dávalo smysl.
