Nedávno jsem dokončila první část procesní analýzy v jednou malém podniku zabývajícím se zámečnickou a montážní výrobou. Cílem bylo podívat se na zastupitelnost a firma se do procesů pustila s vervou.
Za absolutně nezastupitelné „zlato“ byl považován pracovník na poziciTechnologa. Kromě cenových kalkulací měl na starost také koordinaci výroby. Management ho považoval za naprosto klíčového pracovníka.
Po úvodních schůzkách s tímto pracovníkem, jehož procesy byly poměrně lehce popsatelné, jsem se setkala s pracovnicí, která měla pozici „asistentka obchodu“. Její proces se postupně rozrůstal jako známý vetřelec ze stejnojmenného firmu z roku 1979. Abych dokázala všechny její činnosti vůbec popsat, musela jsem je postupně rozdělit na tři další podprocesy.
Také jsem si přitom prohlédla její kancelář. Velká popisovacíTabule, na níž tato paní aktualizovala pravidelně všechny zakázky a jejich stav. Velký stojan na reklamní letáky, který sloužil pro úhledně vytištěnou, seskládanou a připravenou výrobní dokumentaci, regál s barevně odlišenými šanony, kde byla systematicky uchovávaná historie ke každému zákazníkovi. A k tomu velký stůl a na něm počítač s malou tiskárnou a malým monitorem.
Během asi dvaceti minut, kdy jsem byla v kanceláři, se zde vystřídalo několik osob –technolog, skladník, pracovníkKvality, jeden pracovník z administrativy. Každý potřeboval informace. A každému se jich dostalo.
Prostě jsem si u tohoto příběhu vzpomněla na pohádku Sůl nad zlato. Tato firma, z kategorie osvícených, se rozhodla minulý týden pustit do digitalizace procesů. Věřím, že tyto kroky usnadní firmě velice život.
Tak držím pěsti, ať vše dopadne jak má a brzo ať má každý
informace tam, kde je potřebuje i kdyby byl na druhém konci světa.
P.S. teď mě napadlo, jestli to neměl být příběh o Popelce 🙂